Gracja Somisiowy Lasek

Poppy je mohutnější stavby těla, má hluboký hrudník a silnou kostru. Je v barvě sable s výborným pigmentem a hezkým okem. Čenichovou partii má delší, je plnochrupá a skus nůžkový. Na pembroka má ale větší ucho. Končetiny jsou rovné, pevné, s hezkým pohybem a dobrým úhlením. Ocas dlouhý.

Poppynka je matka vrhu A i B a protože si myslím, že nám dala krásná a šikovná štěnda, zaslouží si odpočinek a doživotní servis, proto na ní další vrh již není v plánu.

Naše první fena se k nám dostala z Polska. Pomalu jsem přestávala věřit, že vůbec nějaké štěně seženeme. Pak se ale ledy osudu posunuly a díky kontaktům jedné mé kamarádky žijící v Polsku, se nám podařilo spojit se s paní chovatelku. Slovo dalo slovo (vlastně jsme si psaly několik hodin) a pomalu to pro nás začalo vypadat nadějně. Jsem moc ráda, že jsme si s chovatelkou sedly i lidsky a kolikrát jsme si psaly i mimo štěněcí téma a s občasnou komunikací stále pokračujeme. Píšeme jí, jaké máme úspěchy a ona se ptá, jak se nám daří. Díky její počáteční péči máme teď toho nejlepšího psa, jakého jsme si jen mohli přát. Dokonce manžel paní chovatelky, vysoký statný „plešoun“, zanechal v naší Poppy takový dojem, že se chce mazlit s každým statným plešounem, který projde kolem.

Poppy naprosto předčila veškeré naše představy o perfektním psovi. Když jsem ji viděla poprvé, na fotkách a videu, byla to láska na první pohled. Malá kulička s velkýma packama, nejtmavší z vrhu. Taková „špinavá ponožka“. Čertíci v očích jiskřili a už ve třech týdnech musela mít poslední slovo. Věděla jsem, že přesně tohohle raracha, co má svoji hlavu chci, přestože mne hodně lidí odrazovalo. Vlastně to chápu.  Od prvotního plánu, světlé feny s povahou na canisterapii, byla tahle malá špinavá ponožka něco naprosto jiného. Ale znáte to. Srdci neporučíš.

Nastal den „D“ – cesta pro štěně. Vlastně to byly dny dva – 800km přes skoro celé Polsko. Nervy hrály, natěšení mi stříkalo z uší a už jsem se nemohla dočkat. Mezi těmi kuličkami jsme ji hned poznali. Malá raubířka, šikanující svého sourozence. Jo, to je ona. Ani jsme se nenadáli a už jsme byli na cestě domů.

I přes ty čertíky v očích z Poppy vyrostla neskutečně hodná, milá a přátelská holka, která umí dobře hlídat, když se jí někdo/něco nezdá. Na lidi má dobrý odhad, s těmi hodnými se mazlí, těch co nemají rádi psy si nevšímá a podivné pobudy ostražitě pozoruje. Ke všem zvířatům je přátelská a chce si hrát. Honit se a pošťuchovat. Jakmile ale vidí, že se tomu druhému nechce, jde si po svém. Doma chodí kolem morčat, králíka i kočky a jejich soužití je naprosto bez problémů a šarvátek. Bohužel, měla pár špatných zkušeností se psy (napadl ji labrador a xBull), přesto nikdy na žádného nevyjela a raději si psů „podle šablony zlé zkušenosti“ nevšímá. Také je neskutečně chytrá, jeden by řekl, až vyčůraná. Každý den se dožaduje svých hlavolamů, cvičení povelů, hledání věcí po domě a není odpoledne, kdy by nevymyslela nějakou novinku. Hlavně aby to byla sranda a když u toho padají pamlsky, je to ještě lepší. Vlastně nás baví celý den, a to i během spánku. Vymýšlí kraviny a lumpárny, dělá bláznivé obličeje a škála zvuků, které dokáže vyloudit, je snad nekonečná. Doma jí říkáme kelišová, protože nesmí u ničeho chybět. Dívá se z okna a přes plot, „telefonuje“ s babičkou a dědou, do každé skulinky, tašky, nádoby musí hned vrazit nos. Je také dost aktivní a miluje dlouhé procházky a výlety na nová místa. V takových chvílích je neunavitelná a lítá sem a tam. Když je ale potřeba, umí i odpočívat a zvládne „celý“ den doma. Házet míček ale přece můžu i z postele… Občas je pěkná dámička, co do deště prostě nevyleze, a pak se plazí podél domů, aby na ni nekapalo a se zvednutou packou hodí pohled „Dyť je to mokrý!“. Z toho ale chytne amok v té největší kaluži bahna široko daleko a lítá v kruzích jako střela, bahno lítá všude kolem a když my hodíme pohled „Jako fakt!?“, výsměvně zabručí a udělá dalších pár koleček. Miluje jídlo, všechno, všude, pořád. Udržet ji váhově v kondici není jen tak.  Láska k mazlení přišla ale až s druhým háráním a od té doby je to „horší a horší“. Člověku by už mohla ruka upadnout, ale milostpaní nemá dost.