O plemeni

Welsh corgi pembroke je celkem staré psí plemeno, jehož kořeny sahají až do roku 1200 př.n.l. Tyto psy zřejmě dovezli na území dnešní Británie už staří keltové. Tomu by odpovídal i jejich název. Welsh proto, že se vyskytovali v oblasti Walesu, Cor znamená trpaslík (skřítek) a Gi je výraz pro psa. Na území Walesu se ale objevili dva různí corgiové, pembroke a o něco větší cardigan. Tyto názvy nesou podle dvou měst.

První písemná zmínka o corgim pochází již z 10. století, kdy byli tito psi využíváni velšskými zemědělci, jako hlídací psi vypomáhající na pastvě. Od 17. století se corgi stává honáckým psem, využívaným při shánění dobytka a koní. Svojí hbitostí a rychlostí se corgi vyrovnal jiným ovčáckým psům a pro svoji velikost měl tu výhodu, že byl skladnější a méně toho sežral. Dlouho před tím se ale začaly vymezovat dvě varianty corgiho – zmíněný pembroke a cardigan. Cardigan je zřejmě původnější plemeno, chované hlavně v hrabství Cardigan. Varianta pembroke, chovaná na území hrabství Pembroke, vznikla zřejmě přimícháním šiperek v 11. století po vpádu Nomádů.

Corgi byl na první výstavě viděn až v roce 1920 a o 5 let později byl založen chovatelský klub. V roce 1927 byl pembroke a cardigan poprvé vystavován samostatně (Cruft’s), ale až v roce 1934 došlo k uznání obou variant jako samostatných psích plemen. Tehdy bylo zakázáno jejich vzájemné křížení.

Do Čech se corgi dostal díky PhDr. Vladimíru Mojžíšovi, který se o jejich dovoz snažil již od padesátých let minulého století. Teprve roku 1973 se mu podařilo dovést první fenu ze SRN. Šlo o Ynghariad-i-Weichsel ve zbarvení black and tan. Díky této feně byl zahájen chov pembroků u nás.  Čeští pembroci byli prvními představiteli plemene ve střední a východní Evropě. Roku 1974 se v CHS Moravia Mefistofeles narodil první vrh v Čechách. Po této feně se až do roku 1978 rodila štěňata většinou černá s pálením. Díky práci Vladimíra Mojžíše a jeho známých se podařilo dovést na naše území během 70. a 80. let několik dalších psů a chov se tak začal pomalu rozvíjet. Postupem času začala převládat typická červená barva s bílými znaky. Pembroka můžeme vidět také v barvě sobolí (sable) a trikolorní (red/black head tri), zbarvení black and tan je výjimečné. Cardigani se k nám dostali až o 20 let později, a to v roce 1920.

Kolem corgiů se točí několik historek a pověstí. Tou nejznámější z nich je tato:

„Před dávnými časy žili v lesích skřítkové, kteří jezdili na svých nízkých stvořeních vypadajících jako psi. Žili spokojeně v údolí, dokud nepřišli lidé. Ti začali skřítky utlačovat. Protože ale skřítci potřebují dost volnosti a prostoru, rozhodli se, že se přestěhují hluboko do hor. Skřítkové byli hodní a ¨na lidi nezanevřeli. Proto jim jako vzpomínku ponechali v údolí dvě mláďata svých bájných „koní“ – štěňata corgiho. Tato dvě mláďata našli v údolí děti a v domnění, že jde o liščata, donesli je do vesnice dospělým. Ti však moc dobře věděli, že nejde o malé lišky, ale o vzácný dar skřítků.“

Někteří Velšané dodnes s nadsázkou tvrdí, že corgi jim přivedly víly a jsou to převtělené princezny a princové.

Pověst o corgim zná málo kdo, hodně lidí ale ví, že corgi vlastní i anglická královna Alžběta II.

V červenci roku 1933 viděl vévoda z Yorku, později známý jako král Jiří VI., fenku pembroka při návštěvě viskonta Weymontha. Tehdy se rozhodl pořídit stěně tohoto plemene pro svou dceru Alžbětu.

První pembroke královské rodiny se jmenoval Rozawel Golden Eagle a Alžběta mu říkala Dookie. I přes častější verzi pembroka bez ocasu, tento pes ocas měl. Alžběta na tom trvala, aby prý měl čím vrtět, když je šťastný. Brzy v královské rodině přibyl další pes, Jane. Ta jako první „královský“ corgi měla štěňata, z nichž dvě, Crackers a Carol, zůstaly v paláci. Oblibě se na dvoře Alžběty těšil corgi i nadále a jejich počet zde vzrostl na několik desítek jedinců. Královská smečka je i dnes dost početná a mnozí pembroci doprovázejí královskou rodinu nejen na výletech a procházkách, ale i při diplomatických cestách. Popularita pembroků tak rapidně vzrostla. Velké oblibě se těší nejen v Británii, ale i v Americe a Číně. Jejich obliba však rychle stoupá po celém světě.